Právě jste spadli do krabice plné sesbíraných slov. Je jen na vás, co si z ní vytáhnete. Ale nemusíte si z ní tahat vůbec nic, protože někdy jsou to opravdu jen bezprostřední myšlenky, co mi proudí v hlavě.

13.8.2006 Deprese mě objala svými dlouhými prsty,
pohladila mě po tváři,
zaąeptala pár něľných slov do ucha,
vysuąila mi slzy z očí
a pak mi bodla dýku do zad.

25.5.2005

Maturitní šílenství
Svíce hoří.
Nohy zebou.
Oči praskaj.
"Vem nás s sebou!"
Ruka bolí.
Hlava svítí.
Slunce v poli.
Děcko křičí.
Všechno bolí.
Díra v moři.
Slza slaná.
...nedohoří.

2.5.2005 Organizace neodpovídá za odložené pacienty v čekárně. Prosíme věci, aby si do ordinace braly své osobní pacienty s sebou. Děkujeme.

25.4.2005 Beru si svůj život, protože vše, co mohlo, je už učiněno a naplněno. A tak prosím odpusťte mi  každý, kdo v hloubi srdce choval mé jméno.

21.4.2005 V dopravních prostředcích můžete potkat kohokoliv. Lidi zajímavé, divné a takové ty neutrální, ale pokud jezdíte vždy tím stejným už nějakou tu dobu, zaujmou vás i stejní cestující. Tedy jak kteří, že.. Ale mě třeba zaujal muž, který se mnou občas jezdí. Na pohled docela sympaťák, vždy sebou vozí plátěnou tašku, kterou má plnou novin. Jen by mě zajímalo, jestli jsou ty noviny dnešní, včerejší, zítřejší, loňské..? Je snad sběratelem minulosti? A má minulost vůbec význam?