CESTA TRAMVAJÍ

© 2004

 

Motto:

Chci žít přítomností,

protože to, co se stalo, je důvodem,

proč už se to nestane.

 

 

CESTA TRAMVAJÍ

 

Přijíždí...

Přijíždí prázdná noční tramvaj.

Tramvaj, v níž každý hledá svou zastávku.

Nastupují.

Sedají si do koutečka k oknu.

Jedou nikam odnikud, odnikud někam.

Čekají na nic a na všechno.

 

 

DNES V NOCI

 

Lesem prosvitlo temno

a paprsek noční luny běžel po jezírku.

Víla oblékla průsvitný šat,

srna se odplížila po špičkách

a sova houkla od seníku.

 

Ležím v mechu… bez ostychu…

dnes v noci pršelo.

 

Kaplo mi na hlavu,

kaplo mi na srdce,

kaplo mi na ruku,

kaplo mi na tělo.

 

Smyj se vino mého hříchu!

Tělo, ztrať se!

A vina ni tělo nechtělo.

 

Slza tančí víle po tváři,

srna usnula do syta,

sově černotemně oči září.

A les?

Pro něj já jsem necita.

 

 

ČÍM TO, ŽE SE DVA DO SEBE ZAMILUJÍ?

 

Čím to, že se dva do sebe zamilují?

Láska přitahuje lásku.

Lásku si milenci do srdce nepřičarují.

O lásce se nemluví, láska je.

 

ZTRÁTY A NÁLEZY

 

Prudký náraz – rána

jablka z košíku jsou rozsypána.

Prudký náraz – rána

zbloudilá duše našla pána.

Prudký náraz – rána

slova zůstanou nepoznaná.

Prudký náraz – rána

Prudký náraz – rána

odteď už jsem navždy sama.

 

 

PĚT MINUT MĚSTEM

 

Hluk.

Smích.

Smutek.

Radost.

Agresivita.

Bída.

Zoufalost.

Starostlivost.

Závislost.

Zmatek.

Naivita.

Rychlost.

Špína.

Víra.

Vztek.

Nevědomost.

Ospalost.

Štěstí.

Hloupost.

Sentiment.

Zbrklost.

Opozdilost.

Vroucnost.

Zvláštnost.

 

 

ŽIJ!

 

Žij teď! Ne až pak.

Žij teď! Ne jak rak.

Žij krásně nebo tak.

Žij naplno, ujel by Ti vlak.

Žij s láskou, nebuď vrak.

Žij rychle, pomalu, nezávisle, s chutí

a umři volný, jako pták.

 

 

NOČNÍ SNĚNÍ

 

Uléhám do tichého oceánu

a přikrývám se vlnou z bouře.

Noc mě má ve své moci.

 

A hvězdy padají do klína.

A z vánku je cítit jen vůně laciná.

A čas, který se zastavil,

rozdělil nás na spousty prázdných chvil.

 

Spánek můj usíná v mušli,

vlna sen polyká,

sůl se vypařila do lží,

ryba vzdychla do ticha.

 

 

NEJSEM

 

Duše se mi ztratila.

 

Vím, nebyla jsem na ni hodná

a pořád ji jen trápila.

 

DUŠE kde JSI?

 

Utekla ode mne,

půl slova neřekla – byla pryč.

Mám o ni strach.

Venku tma.

Lije.

Blesky letí oblohou.

A duše?

Nikde.

 

Vrať se mi zpátky!

 

Skalní víly protančily celou noc lesem.

Šamanské bubny rozezněly rituální oheň.

Slunce už proběhlo třikrát kolem.

A měsíc se prošel tam i zpět polem.

 

Duše ne-jsi?

 

NEJSEM

 

 

PODZIMNÍ LISTÍ

 

Leželi na silnici a bylo jim to jedno.

Opilí se motali pod koly aut

a křičeli něco o drzosti.

 

Arogantní páni seschlí byli a síly měli málo.

Padali na beton – prázdní – bez života…

ten kolem nich proběhl už dávno.

 

 

NA MODRÉ LOUCE

 

Na Modré louce čas tak pomalu plyne.

Na Modré louce slunce odlétá do krajů teplých.

Na Modré louce budu v dimenzi jiné.

Na Modré louce chci žít ve dnech světlých.

 

Na Modré louce budu paní.

Na Modré louce budu květinou.

Na Modré louce budu … záleží na ní.

Na Modré louce budu … třeba spanilou?

 

Na Modré louce budu Tě chtít.

Na Modré louce budu Ti záhadou.

Na Modré louce budu Tě mít.

Na Modré louce budu Ti dobrou náladou.

 

Na Modré louce budu křičet.

Na Modré louce se budu smát.

Na Modré louce budu syčet.

Na Modré louce si budu hrát.

 

Na Modré louce budu skákat.

Na Modré louce budu běhat.

Na Modré louce budu plakat.

Na Modré louce budu sténat.

 

Na Modré louce BUDU!

 

 

DOKONALÁ NEDOKONALOST

 

Jsme tak blízko

a jsme tak daleko.

Neznám tě,

ale každý tvůj pocit prožívám stejně.

Všechno kolem se nás snaží rozdělit,

ale přesto jsme stále spolu.

Jsme tak stejní,

ale každý z nás je tak jiný.

Neříkáš nic

a přesto vím na co myslíš.

 

Nevidím tě,

ale vím, jaký výraz má tvoje tvář.

Nemluvíš na mě,

ale tvůj hlas mi zní v hlavě.

Nechodíš kolem mě,

ale tvoji vůni cítím všude.

Nelíbáš mě,

ale přesto chutnáš sladce.

Nedotýkáš se mě,

ale cítím hebkost tvých rukou.

 

Jsi nadějí v mých temných dnech.

Jsi slunce na mé zatažené obloze.

Jsi zima, která přikryje mou podzimní krajinu sněhem.

Jsi bytost pro mě nepochopitelně krásnou.

 

Jen jednu chybu máš.

Nepatříš mi!